pěstujeme a množíme...

na leckterém hřbitově dokazují mohutné trsy životnost bohyšek. Josef Vaněk zmiňuje ve svých Perenách z roku 1927 německou anketu mezi pěstiteli, kteří uváděli věk svých funkií až 45 let. z toho lze usoudit, že jde o rostlinu, která běží na dlouhou trať. proto jí také chvíli trvá než se usadí.

svůj plný a charakteristický růst ukazují bohyšky většinou až třetím rokem. takovou rostlinu je i při změně podmínek velmi těžké umořit. trpí-li suchem zmenšuje listy, je-li povytažena a mráz přes zimu poničí puky podráží spodem, na slunci zužuje a kroutí své listy, začnete-li jí kosit změní svůj růst na výběžkatý, zakopete-li ji pod zem, zvládne i 50cm vrstvu, herbicidy ji zničí až na poněkolikáté...

kdy jí bude nejlépe?  rozptýlený bloudivý stín stromů, trvale čerstvá, vlahá půda vysoce humózní, ale kyprá, vzdušná. pak dosahuje mimořádných přírůstků a snese neobyčejně vysoké dávky živin. vylehčíte-li těžší půdy pískem ocení to. příliš vysoký podíl rašeliny vede k vysychání a vysoké potřebě živin.

tří a víceletý trs můžete bez rizika ztráty rostliny dělit kdykoliv, starý japonský způsob je dokonce dělení v plném květu a úplné seříznutí. pokud jste nuceni k množení v listu odstraňte starší polovinu listů, menší oddělky seřízněte zcela. typická doba množení je ale od poloviny března do půle dubna. dospělé trsy lze půlit nebo čtvrtit rýčem, mají-li oddělky alespoň tři rostlé puky a dost kořenů, ujmou se jistě. dělení na každý jednotlivý puk už vyžaduje zkušenost a nějaké to vybavení.

jasně největším nebezpečím pro hosty jsou slimáci a šneci všech druhů. náchylnost se liší dle soret a nejvhodnější ochranou je prevence neposkytováním úkrytů na zimu pro vajíčka i dospělce, čerstvý mulč kůrou, lákání na tlející plevel, pivo, chov ropuch, aplikace hlístic jako přirozeného nepřítele a samozřejmě moluskocidy, granule či prášek co naláká a vysuší. čerstvě namnožené rostliny jsou náchylné na houbové choroby, jak na listech, tak na kořenech.